„Bývalo zde i přes 40 tisíc lidí,“ sděluje předseda spolku Dostihy Slušovice a nynější správce Zdeněk Karlach. S kolegou Radkem Vrajem začali v roce 2006 pořádat dostihy a postupně opravovat a upravovat dráhu za pomoci města Slušovice a Zlínského kraje. Od roku 2019 se Radek Vraj už na pořádání dostihů nepodílí. Kromě celoročně probíhajících tréninků se nyní na dráze ročně pořádají čtyři až pět dostihových dnů. „Každý ten den obsahuje 8 až 10 dostihů,“ popisuje Karlach.

Náročná údržba trati na jílu

Jelikož je trať na jílovité půdě, údržba není nic jednoduchého. „Špatně se do ní dostává voda. Buď se hned odpaří, slunce ji vysuší nebo vítr vyfouká. Chcete dosáhnout toho, aby ta dráha byla rovná a dostatečně měkká a především bezpečná,“ vysvětluje Zdeněk Karlach. Překážky na dráze tvoří živé ploty, většina plochy je zarostlá trávou.

„Tráva nesmí být vysoká ani nízká. Překážky se plotostřihy dělají ručně,“ dodává Karlach. V minulosti nabízela dostihová dráha unikátní vymoženosti. V období po rozpadu tehdejšího vlastníka Jednotného zemědělská družstva, kdy dráha často měnila majitele, většina těchto unikátů zmizela. A tak jediné unikátní specifikum trati, které zde zbylo, jsou klopené oblouky dráhy.

V České republice běhají dostihy buď angličtí plnokrevníci, nebo polokrevníci. „Podle definice je to kůň, jehož oba rodiče jsou zapsání v plemenné knize anglického plnokrevníka,“ říká Karlach. Původní plemenná kniha byla navrhnuta v roce 1785, definitivní verze byla uzavřena kolem roku 1805.

„Všichni plnokrevníci musí být dohledatelní v knize,“ dodává Karlach. Existují dva typy trenérů koní. Tím prvním je majitelská licence, na kterou může jeden trenér trénovat nejvýše pět vlastních koní. Poté jsou profesionální trenéři, kteří trénují jim svěřené koně. Žokej nebo jezdec tak koně vůbec nemusí znát.

„Jezdci je to jedno. Ten si sedne na koně, kterého třeba v životě neviděl. Trenér mu prostě zavolá „budeš tam tehdy a tehdy, tolik kilo“ a sdělí pokyny, jak by si představoval, aby jezdec koně jel,“ nastiňuje bývalý žokej a nyní trenér Jan Demele, který vlastní jednu ze stájí v obci Březová nad Slušovickou dráhou.

„Je samozřejmě lepší, když jezdec toho koně zná a má ho u sebe ve stáji,“ dodává. Trénování je podle Demeleho velice různorodé.

„Připravujeme se celý rok, hlavní trénink přichází podle typu závodu 5 až 7 dní před závodem. Je to podle koní, mladí koně potřebují trošku jiný trénink, než ti staří a podobně,“ popisuje.

Pro žokeje nebo jezdce je pak jednou z hlavních starostí jeho váha. Podle žokeje Jakuba Pavlíčka, který pro trenéra Demeleho jezdí koně v práci i na dostizích, se s tím ale dá naučit žít. „Za ty roky se člověk naučí s tělem fungovat. Nejlépe se váha udržuje běháním a úpravou stravy. Nejhorší je to po zimní přestávce,“ nastiňuje Jakub Pavlíček.