Ačkoliv od zvonů stále visí na jejich rozhoupání bytelný provaz, případní amatérští zvoníci za něj zatáhnou jen ve výjimečných a nutných případech. Třeba když nejde elektřina. Právě na ni je už totiž napojena většina zvonů ve farnostech celého Zlínského kraje. Díky automatickému nastavení se v určenou dobu spustí samy.

Výjimku tvoří jen pár kostelů, například farnost ve Skašticích na Kroměřížsku či Panny Marie přímo v Kroměříži. „Dvojici zvonů, Marii 
a Mořice, máme ještě na ruční pohon. Když je třeba je rozezvonit, oslovujeme dobrovolníky, ochotné silné muže. Zatím nemáme nikoho natrvalo, kdo by se tomu chtěl věnovat,“ vysvětluje za kroměřížskou farnost Linda Sigmundová.

Přechod na elektrický pohon by uvítali, ale v současné době si nemohou dovolit tak velkou investici. „Máme teď totiž před sebou rekonstrukci střechy, kterou nám zatéká. Na jiné úpravy nám už nezbývají peníze,“ podotýká Sigmundová.

Ruční rozeznívání zvonů za pomoci provazu si na vlastní kůži nesčetněkrát vyzkoušel František Mlčůch z Komni na Uherskohradišťsku. Do zvonice docházel společně se svým tátou ještě jako chlapec, když mu bylo asi osm let.

„Později jsem pak byl nějakou dobu mimo obec. Jakmile ale umřel táta, začal jsem dělat zvoníka a věnuji se tomu dodnes,“ svěřil se senior. Do tamního kostela prý už nyní dochází jen jednou či dvakrát ručně natáhnout hodiny. „Jinak už totiž zvony máme na elektřinu a já tak nemusím chodit na věž. Když je ale nějaká mimořádná událost, zvoním ručně,“ říká Mlčůch.

Podle mluvčího Arcibiskupství olomouckého Jiřího Gračky už v naprosté většině kostelů ve Zlínském kraji fungují zvony na elektrický pohon. „Je to ulehčení práce. Sehnat lidi ochotné vyběhnout několikrát za den na věž nebylo nikdy jednoduché 
a v dnešní době by to bylo ještě těžší. Nikdo už nemá tolik času,“ vysvětlil Gračka.

Představa zvoníka v dnešní době se i samotným kněžím jeví jako nereálná. „Nad tím se opravdu musím pousmát. Když se na to podívám z reálné stránky, bylo by to už dnes nepraktické,“ míní například kněz Jiří Ševčík z Hulína.

Visící provaz připomíná časy dávno minulé i ve zlínském kostele svatého Filipa a Jakuba. „Kdo chce, může si prostřednictvím něj lehce zazvonit. Provádíme totiž prohlídky věže,“ láká kněz ze zlínského kostela Ivan Fišar.

Trojice tamních naprogramovaných zvonů rovněž funguje na elektřinu. Ovládací tlačítko v případě jakékoliv změny mají v sakristii.

Když se zvony rozezvoní, 
stačí už jen držet rytmus

Skaštice – „Není to nic jednoduchého, ale také nic složitého,“ říká Richard Novák ze Skaštic na Kroměřížsku, který už více než třicet let rozezvání ručně za pomocí provazu zvony v tamním kostele svatého Floriána. Obec je jako jedna z mála ještě nemá napojené na elektřinu.

„Nám to ale nevadí,“ směje se Novák, který je zároveň i starostou Skaštic. Zvonit prý začal, když mu bylo asi deset let a měl už trošku sílu. „Chodil jsem zpočátku s tatínkem, který má nyní třiasedmdesát let. Hodně dlouho se už střídáme. Zatímco on zvoní ve všední dny, já mám na starosti víkendy. V případě, že to výjimečně jednou nestihneme, zase tak moc se nestane,“ podotýká Novák.

K práci zvoníka už nechal lidově řečeno přičichnout 
i svoje děti. „Jednou si to vyzkoušely. Doufám, že je k tomu do budoucna přitáhnu,“ plánuje Novák.

Ve skaštickém kostele dennodenně rozezvánějí dvojici zvonů: jeden z nich nese jméno Václav, druhý Marie. Tahat za provaz chodí Richard Novák do zvonice před bohoslužbou, v pravé poledne či při výjimečných příležitostech. Smutně se někdy zvony rozezní zase coby umíráček.

„Opravdu to není nic těžkého. Když už zvony rozezním, stačí pak jen držet rytmus,“ uzavřel vyprávění 
o svém netradičním poslání Novák.